Ikki

Bratr Ikki byl skromný člověk. Dovedl poradit, uměl povzbudit, sršel nápady a neváhal přiložit pomocnou ruku. Nebyl to žádný extrovert, který by dokázal strhnout davy. Ale svou mírnou a tichou povahou uměl naslouchat a povzbuzovat. Jeho vztah ke Skautingu, přírodě, vodě a lidem byl upřímný a férový. Troufnu si říct, že Skautský zákon nejenom znal, ale i po většinu života žil. V Terezínském středisku Nereus dlouhá léta zastával funkci hospodáře. Mnoho dětí a dospělých přivedl ke Skautingu. Často vyprávěl, co vše na výpravách, táborech a jiných i mezinárodních akcích prováděli, tvořili. Neuvědomuji si, že bych z jeho úst někdy slyšel výraz: TO NEJDE. Jeho cestu ale překazila zákeřná nemoc. Myslím ale, že jeho působení v Terezíně mělo a má smysl. Zachovejme si na Ikkiho v sobě památku jako na člověka, který nekoukal na svůj profit, ale snažil se pomáhat do poslední chvíle. Jeho poslední slova se mnou byla: NEHÁDEJTE SE A MĚJTE SE RÁDI. Jděme tedy s jeho poselstvím dál a nenechme se zastrašit malými neúspěchy. Vždyť překážky jsou proto, aby se překonávali a aby nás naučili se nepřízni postavit a nepadnout hned na zadek.

Charles